Nechce sa temu ani věřit, ale už je to deset roků, co sme chystaly a malovaly na papundekl "Ženuško-bus" a jely s ním Zuzce přát k narozeninám.
A teď, po tých rokoch, co zasej vymyslet? Nakonec sme sa domlúvily, že pujdeme za bohyně. Milenka donésla na zkúšku všeckým stejné fajnové plátěné noční košele, přes keré sme si eště uvázaly rubáče a mašlu ze šifónu. Děvčata uplétly věnečky z břečťanu, nazdobily sme jich barevnýma stužkama a daly na hlavy. No, byly sme moc krásné :-). Do misek sme nachystaly "bobále", protože Zuzka má kořeny na Kopanicách a její oblíbená písnička: "Jedla bych, jedla bych tjé malé bobále", zní skoro na každém zpívání. A noční košele nás zas motivovaly k písničcce "Poďme spať poďme spať". Předvédly sme sa v plnej parádě, ke konci našeho vinšování sa k nám přidal aj harmonikář a tak sme přidaly aj jeden neplánovaný taneček.
Byla to hezká oslava, bavily sme sa moc dobře!